Tearific holiday! - 4. část

22. července 2014 v 15:10 | RoyalRebel |  Povídky


Né! Earla Grey ta potvora úplně … VCUCLA! Co já jenom budu dělat?! Procházím dokolečka okolo Nevímcotodělače. Mysli, Madddie, mysli! A hlavně nepanikař. Jsem dočista ztracená! Přišla jsem o svého nejvěrnějšího společníka, kamaráda a hlavně plšího mazlíka a miláčka. Ach jo! Co já jen provedu? Co? Hmmm … Jo! Já už to mám! Musím se prostě jen vydat za ním, ať už to vede, kam chce. Musím za svým Earlem! Stoupám si na označkované území. Já se tak bojím! Pomalu a nejistě stiskávám páku … ÁÁÁÁ POMOOOC! VCUCÁVÁ MĚ TO!!! Prolétává mnou pocit, jako bych já sama letěla. Jako bych letěla celým širým vesmírem rychlostí 1 234 567 890 kilometrů za hodinu! A najednou přichází těžký náraz. Jau! Padám přímo na zadek. Chytám se za hlavu, protože cítím, že v ní něco není v pořádku. Rychle s ní zatřepu a pocit náhle zmizí. Najednou ke mně přicupitá Earl Grey. Takže je v pořádku. Klobouktastické! Ale kde to jsme? Jsme v nějaké nudné bílé místnosti a sedíme na nudné posteli. A je tu i druhá. Pro pána Grimma! TAM NĚKDO LEŽÍ! A otáčí se k nám čelem. Vypadá to, že spí. Najednou otvírá oči a nadskočí. Potom se posadí. "K-k-k-k … Kdo jste?" procedím mezi zuby. "Hele, zlatíčko, mě se bát nemusíš. Abychom si to ujasnily, já jsem Madeline Hatter, čili ty, ale z budoucnosti daleké dvacet let," opáčí klidně sedící, ehm … já? Budeme ji nazývat Mad, co vy na to? "A ja-ja-ja-jak t-t-to ví-ví-víte?" ptám se zděšeně. Mad vzdychá a usazuje se "u mě" na posteli. "Maddie, zaprvé, nevykej mi. Jsem ty, vzpomínáš? Nehledě na to, že jsem starší o dvacet let. Co je na tom? A zadruhé, jsem ty. Takže vím, jaké blbosti jsem dělala před dvaceti lety. Postavila jsem Nevímcotodělač, který se pak poděl kdovíkam a zavedl mě do budoucnosti vzdálené dvacet let a pak jsem tu potkala Mad z budoucnosti. Prakticky to za dvacet let zažiješ taky. Ale povím ti, holka, ten dnešní svět je děsný. Radši bych ti ani nepřála tohle prožít. Koukni, kde jsem! Zavřeli mě do blázince. Strávím tu minimálně dalších dvacet let. To není hezký, co?" Koukám na ni s pusou dokořán. "A proč jsi tady?" ptám se se strachem v hlase. Mad se nuceně zasměje. "Já hloupá jsem vylézala z Říše divů. Pak jsem vylezla ze světa pohádek. No a octila jsem se tady, ve světě normálních otravných lidí. Radím ti, nedělej to jako já. Zůstaň v Říši divů, až se dostaneš zpátky do tvé současnosti. Teď bys měla najít Nevímcotodělač a dostat se domů, co říkáš? Nejdřív by ses ale měla oblíknout do místních kousků. Najdeš něco v támhleté skříni," řekne a ukáže někam do rohu. Tak se jdu převléknout. Je to děsné oblečení! Nikdy bych nevěřila, že si to na sebe vezmu, ale fakt se chci dostat domů. Všechno je to černé, poseté kovovými jehlany. Kožená bunda, černé tílko, černé legíny a kozačky asi na čtyřiceticentimetrovém podpatku. Jsem zvědavá, jak v tom budu chodit. Není to puntíkaté a veselé, jako na co jsem zvyklá z Ever After. No to je jedno. Hlavně, že se dostanu domů. Když se ale navlíkám do kozaček, něco mi dojde. "Mad?" hlesnu. Otočí se ke mně a vyvalí oči. "Hm? Ou, wow! Sluší ti to." Protočím panenky. "Díky," pronesu s viditelnou nechutí. "Ale když ty jsi skončila takhle špatně, jak moc špatně skončily ostatní kamarádky z Ever After?" Mad vzdechne a zadívá se na podlahu. Potom se koukne znovu na mě. "Víš co? Vysadím tě ven oknem a ty se půjdeš podívat za Raven. Uklízí tamhle naproti ve vězení. Ta už ti všechno poví." "Tak dobře," přikývnu a už lezu otevřeným vysokým oknem ven. "Kdybys cokoliv potřebovala, přijď zase zpátky sem," prohlásí Mad, když už jsem nahoře. Pokývu hlavou a s Earlem už jdeme po nudném novodobém lidském náměstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cleopatra Cleopatra | Web | 22. července 2014 v 15:22 | Reagovat

Úžasná povídka, fakt dokonalé :3 Všechno je spisovné a skvěle napsané :) Už se těším na příští díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama